pátek 28. dubna 2017

Kanada

Kanada? Tak jo!

Chvilku jsme si po tripu po Asii pobyli doma, povyprávěli o cestách a už zase vytahujeme paty ven z domoviny. Tentokrát to bude ale úplně jiné než v Asii. Zaprvé jsme na úplně jiném kontinentu. A za druhé jsme se v Asii jen bavili, tady v Kanadě se budeme muset pořádně otáčet, abychom měli šanci se občas bavit.


Také bude změna ve formě blogu. Z Asie jsme vedli deník. Protože bylo téměř každý den o čem psát. Tady z Kanady to bude jen takový občasník, nebo výletník.

Zkusíme to vzít popořádku. Chtěl jsem si dokázat to, že seženu práci v oboru i v zahraničí, abych získal zkušenosti, vypiloval angličtinu a zároveň si odnesl kupu zážitků a zkušeností do života. S Lucií jsme se domluvili, že Kanada by pro tento účel mohla být super země.

Vyplynuly mi z toho tyto 3 body, které si budu chtít splnit:

1. Užít si Kanadu
2. Zlepšit angličtinu
3. Naučit se něco nového

Jenže dostat pracovní víza do Kanady je loterie. Doslova. Kanaďané pro Čechy každý rok udělí několik stovek pracovních povolení a tisícovky uchazečů se snaží toto vízum získat. Nechápu logiku tohoto procesu, pokud vůbec nějakou má.

Každopádně mně se víza podařilo získat už před cestou do Asie. Lucii se ale při aplikaci žádosti vyskytla technická chyba, kterou nebyl nikdo schopný nebo spíš ochotný vyřešit. Jediná možnost byla doufat, že se Lucii podaří získat víza v dalším kole, tzn. v dalším roce. Jenže to muselo přijít co nejdřív, protože já jsem měl od schválení žádosti rok na to, abych to Kanady odjel, jinak smolík. V únoru se povedlo. Mohli jsme kupovat letenky.

Před odletem Lucie zařídila dost věcí od povinných náležitostí v ČR, přes ubytování na první dny a na první 4 měsíce až po práci v Kanadě. Před odletem jsme do krosen naházeli jen pár věcí. Přežili jsme Vietnam, tak proč bychom nezvládli Kanadu. Zbytek se vyřeší až na místě.

25. 4. 2017 Letíme do Vancouveru

Většina lidí, kterých jsme se na Kanadu ptali nám doporučovala Vancouver. Moc jsme o tom nepřemýšleli. Navíc stačilo mrknout na pár fotek a bylo jasné, že to místo musí mít něco do sebe.

Lucie ve Vancouveru měla dlouholetou kamarádku Míšu z Vyškova, která nám dala pár rad do začátků a řekla, že se o nás první dny samozřejmě postará.

Do Vancouveru jsme vyrazili z Prahy s přestupy ve Stockholmu a Los Angeles. Všechny potřebné dokumenty pro vstup na americké a kanadské hranice jsme měli, tak jsme jen doufali, že vše proběhne hladce.


V letadle jsme spali, dívali se na videa, takže to celkem rychle uteklo. S přestupy jsme neměli problém, lety jsme stíhali. Z přestupu v Los Angeles jsme měli trochu strach, protože jsme slyšeli, že to v USA bývá na dlouho a že bychom nemuseli stihnout let do Vancouveru včas. Naštěstí vše šlo rychle a my za chvíli seděli v letadle směr Kanada. Jediné, co si z tohoto tříhodinového letu pamatujeme, bylo to, že jsme nasedli do letadla, pohodlně se usadili a čekali na odlet. Jenže jsme v ten moment usnuli a probudilo nás až drcnutí, když letadlo přistálo.

Jsme ve Vancouveru. Je tu o 9 hodin méně než v ČR. Takže vy oproti nám žijete v budoucnosti. Můžeme toho zkusit využít třeba ve Sportce. Nadiktujete nám z budoucnosti vylosovaná čísla. My je tady v minulosti vsadíme a za 9 hodin se rozdělíme o výhru.


Vzhledem k tomu, že jsme přiletěli kolem 1 hodiny ráno, na letišti nebyla hromada lidí a ani úředníci zřejmě neměli náladu něco velice řešit. Víza i pracovní povolení nám vyřídili během 5 minut a my se tak mohli těšit na rok plný zážitků a dobrodružství.

Miška na nás čekala s autem před letištěm. Byl jsem svědkem setkání holek po několika letech. Vypadaly stejně jako kdysi, puberťačky na gymplu.

Přijeli jsme k ní domů, dostali jsme najíst a připravila nás na to, co nás další den čeká za vyřizování. Super pomoc do začátku.

Další den jsme vyřídili daňové identifikační číslo, abychom tu mohli legálně pracovat, bankovní účet, abychom měli kam připisovat šeky a telefon, abychom si mohli volat, když se něco z toho nepovede.

Ve městě nás uchvátil ten ohromný kontrast, který Vancouver nabízí. Na jedné straně jsou vysoké věžáky a rušné multikulturní město, a stačí se podívat trochu do dálky, kde se tyčí mohutné hory.





S tím multikulturním městem jsem se trochu sekl, protože Vancouver je spíš "monokulturní". Když jsme se rozhlédli kolem sebe, tak jsme měli pocit, že jsme se ještě nevrátili z Asie. Samí číňani. Jeden vedle druhého. Vancouver je pro ně brána do Ameriky a vypadá to, že tu v tomto městě skoupí úplně vše. Vytváří tady ohromnou realitní bublinu. Skupují domky, aby je mohli zbourat a postavit místo nich věžáky. Skupují věžáky, aby je mohli nechat neobydlené a vyhnat cenu nahoru a pak shrábnout jackpot. Sranda.


Proto když vidíte na cestě jet nějaké fáro typu Ferrari, Lamborgini a podobně, tak ho z 95% řídí Asiat. Sranda. Pak když vidíte, jak jedou tři Ferrari za sebou s nalepenými samolepkami "začátečník" co je řídí mladí cucáci původem z Asie, tak to je fakt sranda srand.

Lucie začala pracovat hned za dva dny po příletu. Míša jí domluvila práci uklízečky. To je takový typický začátek příběhu pro holky od nás a ze Slovenska. Přijdou mi smutné ty případy, kdy ten příběh nemá žádný další dějový zvrat.

Po 4 dnech u Míši jsme se přestěhovali do bytu, který budeme po 4 měsíce okupovat. Vlastně ho budeme hlídat českému párečku Davidovi a Janči, co si na tu dobu odskočí na cesty do Asie a domů. Je super, že nám v bytě nechali vše, čím si byt vybavili. Přes Davida jsem si domluvil i práci pro začátek. Bude ze mě myč oken. Doufám, že co nevidět ze mě bude alespoň Myč Bjůkenen.